Kateřina Kressl

Proč (zatím) zasazuji své příběhy do zahraničního prostředí?

Dlouho jsem přemítala, o čem bych měla napsat svůj první příspěvek na web. Nějaké moudro o psaní? Exkurze do historie mých prvních psacích pokusů? Měla bych o sobě prozradit něco víc? Pokud bych hledala společné téma všech těchto otázek, nejspíš bych se točila okolo tzv. settingu, čili zasazení příběhu do prostředí.
Když se podívám na svoje příběhy už od prvních pokusů, nemůžu si nevšimnout, že se všechny odehrávají v zahraničí. První stránky první knihy, kterou jsem vymyslela, když mi bylo asi devět, deset let, začínají v Londýně a směřují do Káhiry. Byl to dobrodružný příběh ve stylu Dana Browna. Kde jsem pro něj našla inspiraci.

Na základní školu nám každý měsíc chodil katalog dětských knih s možností objednávky. A pokaždé mě v něm zajímala pouze jedna knížka: pokračování dětské detektivní série „Pět pátračů a pes“ od Enid Blyton. K Vánocům a narozeninám jsem si pak nepřála žádný jiný žánr než dětské detektivky a podobné, dobrodružné příběhy. Později se k tomu přidala další obsese: starověký Egypt. Nějakým záhadným způsobem se v mé knihovničce kupili zahraniční autoři a já prožívala výpravy do různorodých koutů světa. Je častým jevem, že začínající autoři napodobují styl toho, koho zrovna čtou. A tak se není čemu divit, že jsem přebrala také žánr a touhu provádět své vymyšlené postavy tajemnými zákoutími vzdálené ciziny.

Jak jsem byla starší, stávala se ta vzdálená cizina bližší, než jsem si dokázala představit. Díky školním výletům jsem ještě, než mi bylo devatenáct, procestovala většinu Anglie, Londýna, Paříže a jižní Francie. Když se ve svých současných třiatřiceti ohlédnu zpět, přidala jsem ke svým cestovatelským zářezům většinu Evropy, Tunisko, Egypt, Gruzii, Island, Kanadu a dvakrát Spojené státy. Žila jsem v pěti městech, třech státech a jedenáctkrát se stěhovala (a brzy mě čeká dvanáctý byt). Když se mě zeptáte, kde se cítím doma, nejspíš se budu dlouho ošívat. Naučila jsem se cítit doma tam, kde se aktuálně nacházím déle než půl roku.

Také bych ráda dodala, že jsem dítě devadesátek a produktů zahraničních telenovel, seriálů, pohádek, filmů, komiksů a hraček. Přiznám se, že mám blíž ke Kačerovi Donaldovi než Včelím medvídkům, seriálu Přátelé než Ulici a Pokémonům než céčkům. A nic s tím neudělám.

Když všechny tyto ingredience smícháte dohromady, dojdete k důvodu, proč ráda vymýšlím originální příběhy odehrávající se mnohdy kilometry daleko od České republiky. I tam mám svá pravidla a omezení. Nikdy neříkej nikdy, ale s největší pravděpodobností ode mě nečekejte příběh odehrávající se v Africe nebo Asii. Nepouštím se do zemí a do kultur, které jsou mi naprosto vzdálené a do jejichž duše jsem nepronikla. Dokud se osobně nepodívám do Japonska, nejspíš se žádná z mých postav nebude procházet po Tokiu.

Zakládám si na faktech a autentičnosti. I při využívání maximální fantazie se snažím držet rámce toho, co znám. A pokud se pustím do neprobádaných vod, pak jedině v západní společnosti a po důkladné rešerši. Proto mi někdy trvá napsat příběh i déle než rok. Kvůli prozkoumání místních legend, zorientování se v mapě, analýze podnebných podmínek či výběru správného vozidla strávím hodiny googlením, čtením knih, článků a diskuzních fór a koukáním na videa a filmy.

Zasazení příběhu do zahraničních lokalit pro mě znamená zábavný únik do jiného světa a s tím spojené prozkoumávání faktů a informací, díky nimž se naučím něco nového a to se snažím předat čtenářům. Pokaždé se však snažím vnést do příběhu něco svého a pokud to jen trochu jde, nechávám postavy zabloudit do mést, které jsem sama navštívila, požívám střípky vlastních zábavných či hrůzostrašných historek a popisuju jim lokality podle fotek, které jsem sama pořídila.

A až se jednou v příběhu vydám do Česka, udělám vše proto, aby vám to přišlo stejně tajemné a lákavé jako tisíce kilometrů od vašeho domova.

Katka